Asi před rokem a půl jsem si koupila v Espritu šedé plátěné kalhoty. Byly fajn, pohodlné (což je důležité hledisko, když v oblečení do práce musím vydržet nejméně dvanáct hodin denně), kombinovatelné. Po pár týdnech jsem si koupila ještě černé a růžové a asi za další měsíc ve výprodeji zelené. Tyto čtvery kalhoty jsem pak nosila bez problémů na střídačku další rok.
Jako první odešly šedé kalhoty. Materiál se úplně prošoupal. Je vyloučené, aby to bylo třeba kvůli tomu, že by mi byly kalhoty malé a na látku byl vyvíjený nadměrný tlak - po čase na mně kalhoty poněkud plandaly a musela jsem je nosit s páskem.
Po pár týdnech se prošoupaly (na jiném místě) černé a růžové. A ano, zhruba za další měsíc i zelené.
Suma sumárum kalhoty vydržely rok. Dost mě to mrzelo, protože jsem je nosila ráda a za hubičku taky nebyly.
V prosinci jsem si koupila kabát. Předtím jsem běhala od čerta k ďáblu, abych nějaký vůbec sehnala, protože navzdory prohýbajícím se štendrům byla nabídka více než tristní. Dívám se na vás, výrobci - kabát s patnácti procenty vlny není vlněný kabát!!! Nakonec mě zachránil obchod Orsay - dobrá barva, skvělý střih a materiál s 80 % vlny.
Po týdnu nošení se takřka kompletně rozpárala podšívka jedné kapsy. Po důkladném prozkoumání jsem zjistila, že díly byly nastříhané u okraje látky, kde jsou jen takové ty štětinky vláken, a za ty to bylo i ušité. Švový přídavek tak milimetr a půl. Pomyslela jsem si cosi o snižování nákladů za každou cenu a podšívku znovu sešila v ruce.
Na konci zimy jsem si všimla díry v podpaží. Naprosto prošoupaný materiál, který nakonec prasknul. Druhé podpaží je v pořádku. Takže asi opět vada materiálu.
A pak přišly zprávy z továrny v Bangladéši. Asi všichni tušíme, kdo a v jakých podmínkách šije šedé, černé, růžové a zelené kalhoty a zimní kabát. Jen ta realita takhle na vlastní oči je nemilosrdná.
A já si řekla dost. Kašlu vám na vaše oblečení z podřadných materiálů, které šije někdo za pár šupů na druhém konci světa. Chci mít oblečení, které mi vydrží roky, protože když něco nosím ráda, dost nerada se s tím loučím po pár měsících. Vím, že to není slučitelné s dnešním pojetím rychlé módy, a upřímně mi je fuk, že bojkotováním módy z obchodů nedám vydělat ženě z Číny, Indie, Bangladéše či Vietnamu.
Vracím se k vlastnímu šití.
A snad už brzo ukážu, co vzniklo jako první pod hlavičkou "Já sobě".
HURÁ! Vítej mezi námi švadlenkami :)
OdpovědětVymazatDobrý den. Také znám trampoty se zimním kabátem. Sháněla jsem ho asi tři roky. Měla jsem vcelku jednoduché požadavky: hodně vlny, kapuce a barevný. Nakonec jsem částečně ustoupila z posledního a ve slevě za pěkné 3 000 Kč jsem si koupila něco takového http://www.eloncz.cz/katalog-podzim-zima-2012/kabatek-30302.html?p=2 Pravda, nevím, kde ho šili.
OdpovědětVymazatNosila jsem ho zatím dvě sezony a jsem maximálně spokojená. Ale nad vlastní asi není :-)
Perfektné Aničko, držím palce všetkými desiatimi. No, ono, tam vonku, to ide so všetkým od devíti k pěti ... Potraviny na prd, oblečenie, vlastne všetko, čo sa dá v obchodoch kúpiť. My, čo premýšľame, vraciame sa k čo najväčšiemu množstvu, čo si vieme zabezpečiť sami. A tak je dobre. Nech sa konzumenti aj skonzumujú ... len strašne sa obávam, kam táto rýchla a lacná doba povedie. uff - nechcem na to myslieť
OdpovědětVymazatKabát jsem nikdy nekupovala - měla jsem to štěstí, že mi ho ušila máma. Zimní flaušák i jarní "sáčko".
OdpovědětVymazatBohužel jsme ani za ty roky vždy nevychytaly vše, co mojí atypické postavě sluší a nesluší.
Zatímco poslední flaušák funguje už šest let a cítím se v něm skvělě (jen letos mu musím vyměnit podšívku, prodřela se), loňský nový jarňák leží povětšinou ve skříni. Jsem v něm příliš "tlustá", prsa v pase a není praktický - pořád je na něm třeba něco upravovat a potahovat. (Vypadá podobně jako tento http://www.modablog.cz/assets/clanky/2010-09/clanek00529/upload/photo/8298_1.jpg, akorát kakaové barvy a stojáčkem.) Možná si nesedl střih, látka a moje postava - možná chtěl víc vypracovat (drobné záševky na více místech...), nevím - tohle ani máma (specialistka na drbačku se svatebními šaty) neví.
Tím chci říct, že kupované šaty mají tu výhodu, že je člověk zkouší už hotové a zhruba vidí, jestli mu sedí či ne.
Když si doma šiju sukni nebo kalhoty či jednoduchou halenku, strávím nad tím mrak času a s výsledkem jsem spokojena jen někdy. Pak si po takovém víkendu nad kalhotami říkám, jestli mi to stálo za to. (A teď vůbec nemyslím peníze).
Moc fandím zručným švadlenám, které se vzepřou diktátu východoasijského oblečení a umí si ušít kvalitně a slušivě.
A ještě na závěr dotaz - kde nakupujete kvalitní látky? Ono nejvíc naštve, když se s tím člověk šije, a pak to za dva roky odejde prodřením švů apod.
Veronika
Já neumím šít, takže lidičky, co šijí, moc obdivuji.
OdpovědětVymazat