inspiromat banalit

Aby to nevypadalo, že můj poslední manifest byl jen takové plácnutí do vody, přináším rovnou dvě první vlaštovky ze svého projektu Já sobě.

Látku na první kousek nazvaný pracovně blogošaty (kdo uhodne proč?) jsem měla doma přesně dva roky. Impulsivně jsem ji nakoupila a pak vlastně ani nevěděla, co s ní. Ležela mi rok mezi ostatními látkami, loni se se mnou přestěhovala a nadále ležela ztracená mezi balíčky látek.

Teď jsem si řekla, že by to byl pěkný počáteční projekt, něco jednoduchého, nekomplikovaného na výrobu.  Vytáhla jsem střih na šaty č. 107 z Burdy 5/2012 a zjistila, že mám problém. Látky bylo málo na délku. No co, tak to budou minišaty.

Když se podíváte na výše zmiňovaný střih, poklepete si na hlavu, že jsem se asi zbláznila: chci něco nenáročného na šití, a vyberu si asymetrický střih asi tak s milionem obloučků. Když ale přiložíte střihové díly k sobě, zjistíte, že obloučky do sebe skvěle zapadají a celé šaty mají jen dva prsní záševky.

Ve zjednodušování jsem ale pokračovala. Šaty to jsou celkem volné, tak nač se mořit se skrytým zipem...

Na druhou stranu jsem strávila pěknou chvilku se sestavováním vzoru na zadním středovém švu, což se nakonec jakž takž podařilo (na tím milimetrem sem, milimetrem tam přihmouřím oči). Přinechané rukávy jsem také nezačišťovala šikmým proužkem, jak bylo uvedeno v návodu, ale pěkně jsem si nastříhala díly odpovídající střihu, přišila na stroji a druhou stranu přichytila ručně k látce. A také jsem o pár centimetrů prohloubila výstřih, protože lodičkový výstřih se ne zcela snese s mým krátkým a silným krkem.

Po vyzkoušení jsem musela konstatovat, že to je obstojný pytel, podle oka jsem si našpendlila záševky na zadním dílu, ale před šitím mi to přece jen nedalo a vydala jsem se do chytré knihy pro rady ohledně přesného výpočtu zadních záševků, a ejhle! Já to trefila úplně přesně.

Podle posledního odstavce poznáte, že nejsem z těch, co si dělají zkušební model z mušelínu. Za celý svůj život jsem něco podobného dělala jen dvakrát, vždy když jsem šila cosi s korzetovým živůtkem (např. sametové šaty na maturitní ples, kdy by párání nebylo úplně žádoucí). Jinak jsem se vždycky spolehla na přesnost střihů Burda, případně na svoje vlastní střihy na míru. 

Suma sumárum: černý batist z Evi látky stál 320 Kč/m, bílý batist z Kroje.cz za 160 Kč/m. Střih není na letní volné šaty špatný, nicméně jsem si přidala na zadní díl opět záševky, abych šaty alespoň trochu vytvarovala. Kdybych měla podle tohoto střihu šít znovu, přidala bych i záševky vpředu (a pochopitelně zip, protože pak by už šaty asi nešly přetáhnout přes hlavu).